-
शब्दाय (
cf. √ शब्द्) Nom. Ā. °यते ([Pāṇ. 3-1, 17] ; exceptionally also °यति), to make a sound (acc. ), cry, yell, bray, [Nir.] ; [MBh.] &c.: Caus. शब्दाययति, to cause a sound to be made by (instr. ), [Pāṇ. 1-4, 52] , Vārtt. 1, [Pat.] ; to cause any one (acc. ) to, cry by (instr. ), [Vop. v, 5.]
Site Search
Input language: